EKG foto s.r.o. Gočárova třída 1105
Hradec Kralove, 5000 02

telefon: 495 538 132
email: info@ekgfoto.czz
www.gitzo.cz

On-line galerie, která nemá obdoby: Příběhy fotek

   On-line galerie, která nemá obdoby: Příběhy fotek
   Roční projekt skončil 31.12.2019. Autorům se společně podařilo vybrat celkem 218 000 Kč pro nadaci DOBRÝ ANDĚL.
   www.pribehyfotek.cz

   Objevujte s námi příběhy fotek
Zveřejníme celkem 52 fotografií. Hledáme fotografie významných i méně známých autorů, profesionálů i těch, co fotí jen pro radost. Fotografii s příběhem do on-line galerie tedy může nahrát kdokoliv. Není přitom rozhodující, jestli snímek splňuje všechna fotografická pravidla. Jde především o dobré fotky s příběhy, které mají co říct. Výběr snímků, které zveřejňujeme, má na starost jedenáct uznávaných fotografů, kurátorů našeho projektu. Každý měsíc hodnotí fotky jeden z nich. První na řadě je Alžběta Jungrová, dokumentární fotografka, která získala za svou práci několik ocenění nejen u nás, ale i v zahraničí.

Pořiďte si fotku domů, pomůžete těm, kteří to potřebují
Fotografové mohou prostřednictvím Příběhů fotek vyprávět, milovníci fotografie pak mají možnost získat autorskou fotografii. Všechny zveřejněné fotografie lze totiž zakoupit. K dispozici je vždy limitovaný počet deseti kusů. Budou dodávány v tištěné podobě, na papíře nejvyšší kvality, zarámované, s certifikátem pravosti, jehož součástí je příběh, který se k fotografii váže, a to vše v prémiovém balení. Cena jedné takové fotografie je 3000 Kč. celá částka putuje na dobročinné účely. V loňském roce jsme se stali Dobrým andělem. Tato nadace podporuje rodiny s dětmi v tíživé životní situaci. Svým dílem tak přispějí ti, kteří fotografie zašlou a budou vybráni, i ti, kteří si je zakoupí.

Pošlete nám svůj příběh
V Příbězích fotek najdete každý týden snímek jednoho šikovného fotografa i s příběhem o tom, kolik potu, slz a nadějí stálo jeho pořízení. Máte ve svém pomyslném šuplíku nějaký pozoruhodný výtvor? Sem s ním. Můžete se dostat do společnosti dobrých fotografů, jako jsou třeba Martin Šlechta, Petr Wagenknecht nebo David Gaberle, kteří se o své příběhy již podělili. www.pribehyfotek.cz

Vojta Hurych – Běžec
Venku bylo pouhých šest stupňů nad nulou. Podzim byl na spadnutí a zima už klepala na dveře. Bez cíle jsem s foťákem kolem krku bloumal příměstskou krajinou, když jsem na protějším břehu Labe zpozoroval pozvolna běžící postavu. Její silueta se odrážela v poklidně se vlnící hladině řeky spolu se čtyřmi opadanými duby. Přitiskl jsem hledáček k oku, počkal, až postava doběhne do zamýšleného středu kompozice a zmáčkl spoušť. Tím běžcem byl Jiří Soukup, který sportuje celý život. Jen tak mimochodem: je nejstarším českým maratoncem. Ve svých 91 letech každoročně absolvuje řadu atletických závodů, kde inspiruje nespočet dalších sportovců všech věkových kategorií. Myslím si, že jsem lepší portrét doposud nevyfotil. Možná vás napadne, že snímek s maličkou běžící postavou v odrazu hladiny lze jen těžko považovat za portrét. Ten má přece být popisným zobrazením osoby, nikoliv rozmazanou šmouhou. Částečněmáte pravdu. Jirka rád přirovnává život k plynoucí vodě. Prý je potřeba dlaně semknout tak, aby neprotekl mezi prsty stejně jako ta voda. Proto Jirkův odraz na hladině odráží hlavně jeho celoživotní přístup. Ať už je to předsevzetí neustále na sobě tvrdě makat bez ohledu na věk nebo se nikdy nevzdávat, pro mě právě tahle fotka nese vzácné poselství, které stojí za to vyprávět: život uteče jako voda, proto ho musíme žít naplno.

Fotograf Vojta Hurych rok dokumentoval život pana Soukupa. A právě tato fotka ho přivedla k nápadu, pokusit se objevovat příběhy, které stojí za dobrými fotkami. Lidé mají příběhy rádi a fotografové je rádi zachycují. Vojta společně s kamarádkou a kolegyní Žanetou Valentovou, se rozhodli vytvořit místo, kde takové příběhy můžete najít. Kromě vybraných příběhů od špičkových českých fotografů může v této on-line galerii být i ten váš. Dobrý pocit budete mít nejen ze společnosti prestižních kolegů, ale především z toho, že vaše fotografie bude pomáhat lidem, kteří to potřebují. Celý výtěžek z prodeje věnují tvůrci projektu na charitu.

Martin Šlechta – Vítej na světě
Co je láska? Na téhle fotce je lachtaní mládě narozené jen pár hodin předtím, než jsme k němu přijeli, a jeho maminka, která se zotavuje po porodu. Třeba nějaké odpovědi najdeme tady. V listopadu a prosinci se na Skeleton Coastu v Namibii sejde největší lachtaní kolonie na světě, aby tu jednotlivci přivedli na svět svá mláďata. Nevěřili jsme svým očím, když jsme tam dorazili a přivítalo nás jejich „velkoměsto” čítající na 200 tisíc lachtanů. Všude kolem se v písku válely placenty, některá mláďata byla tak čerstvě narozená, že se sotva uměla plazit. Příroda nám opět ukázala, jak krásná a současně brutální umí být, ne všechna mláďata totiž měla štěstí. Viděli jsme třeba i mládě snědené supy. Na druhou stranu dospělí střídavě odcházeli do vody a vraceli se zpět nakrmit své potomky. Bylo to jednoznačně jedno z nejsilnějších míst, jaké jsme kdy navštívili. Fotografie byla pořízena 60 let starou Leicou M3 a Kodakem Tri-X, vyvolaná a naskenovaná ručně v našem studiu.

Petr Wagenknecht – Adrenalin jadranských mělčin
Tuhle fotku mám rád z několika důvodů. Připomíná mi, že především z malých radostí se skládá náš osobní svět. Že nemusíme vždycky jít do hloubky, abychom byli šťastní. Stačí mělčina, dostat se lehce pod hladinu. Tohle plácání u břehu není žádná sázka na jistotu, naopak jde o něco nevšedně dovolenkového a léčivě blahodárného. Nové světy, slunce, uklidňující šplouchání moře. Je tam hledání, je tam náznak sportovního nasazení, jsou tam rovná záda i dřep. Je tam kruh jako symbol nekonečna, jednoty a dokonalosti. Vidím tam harmonii a zároveň zvědavost, napětí něčeho nedořečeného. Je tam nadhled a doufám, že i humor. Dvě ženy a dva muži jako v Manetově Snídani v trávě…

Martin Faltejsek – Stav beztíže
Tuhle fotku jsem pořídil doma v Lanškrouně na Štědrý den v roce 2016. Bylo brzy ráno, když jsem se vydal běhat, což je takový můj každoroční rituál, právě v onen den.
Pamatuji si, že bylo 5 °C, všude šíleně hustá mlha, byla to krása. Když jsem se vracel domů okolo našich pěti Lanškrounských rybníků, tak u jednoho se mi naskytl pohled, který jsem tam za mých 23 let nezažil. Absolutní nekonečno, mlha přilepená na hladině vody. Připadalo mi, že úplně pohlcuje všechno to ticho a tím ho ještě znásobuje. Cítil jsem se tam jako v nějakém ne zcela dokonalém vakuu. Všechno v ten okamžik bylo úplně zpomalené a líné. Doběhl jsem domů, popadl foťák a běžel zachytit tamní atmosféru skrze tento autoportrét. Fotka název nemá, ale je z autoportrétní série s názvem Stav beztíže, kterou tvořím průběžně již šestým rokem, jakožto ódu na své rodné město (resp. přírodu v okolí Lanškrouna), kam utíkám od rozlítané reality a koloběhu života. Je to moje splynutí s místem, které mi dalo kořeny.

David Gaberle – New York
V létě 2015 jsem v New Yorku strávil šest týdnů. Místo na fotce mě upoutalo především kombinací barev. Až když jsem tohle místo navštívil potřetí, podařilo se mi udělat snímek, se kterým jsem byl spokojený. Už jsem to chtěl rozmrzelý znovu zabalit s pocitem, že se mi na barevném pozadí nedaří zachytit nic zajímavého. Správnou kompozici s procházejícími lidmi jsem jednoduše nemohl najít. Když jsem ale odcházel a otočil se, viděl jsem, jak z restaurace napravo vychází číšník a zapaluje si cigaretu. Nakonec jsem fotil z úhlu, který mě předtím ani nenapadl. Naštěstí se mnou byl pán trpělivý a jako správný Newyorčan mě přes namířený objektiv několik minut ignoroval. Z místa mám asi 50 snímků, kde jsem se mimo jiné snažil zachytit i siluety lidí na červeném pozadí a vytvořit tak o něco komplexnější kompozici. V tomto případě ovšem nejlépe fungoval snímek s jedním člověkem. Jednodušší kompozice dala prostor dominantním tvarům a barvám. Stává se mi často, že teprve ve chvíli, kdy se přestanu snažit snímek kontrolovat, udělám fotku, která mě baví.


0 ks zboží 0 Kč

měna : Kč